Úprava kokřích štěňat

"Štěně se v žádném případě nesmí koupat do půl roku věku, a stříhat do roku!" Také už jste tohle moudro někde zaslechli? Tak se podle toho prosím neřiďte, je to totální hovadina.

Napřed k tomu koupání

Každý, kdo někdy odchoval vrh, ví, že zhruba kolem pátého týdne věku přichází období, kdy se začínají štěnda přikrmovat tekutou nebo kašovitou stravou, ať už sušeným mlékem, syrovým nebo vařeným masem nebo rozmočenými granulemi. A protože jsou štěnda prostě hloupoučká, tak mají po krmení často více bašty na kožíšku nežli v bříšku. A tak chovatel musí být připraven s mokrým hadrem, aby hned po krmení štěnda opucoval, protože pokud krmení v kožíšku zaschne, je to katastrofa, která vyžaduje odmočení. Jistě nejsem jediná, kdo své odchovánky již v útlém věku koupal, protože po opakovaných koupelích ve směsi mletého masa a sušeného mléka vypadali jako čuňata a začínali i podobně vonět. Základem je kvalitní šampon, který nedráždí ani citlivou štěněčí pokožku, přiměřeně teplá voda, důkladné jemné osušení a uložení do vyhřátého pelíšku. Přátelé, štěňata zkrátka nejsou z cukru a v pohodě zvládnou koupel už před druhým měsícem věku, nevěřte proto nesmyslům o tom, že se do půl roku nesmí koupat. Naopak, z etologického hlediska považuji koupání již v útlém věku za přínos, štěndo si na tuto proceduru krásně zvykne a v klidu ji snáší. Co se týče frekvence koupání se také traduje, že "maximálně jednou ročně, čím častěji, tím hůř". Další nesmysl. Koupejte tak často, jak bude nezbytně nutné. Koupat štěně každý večer jako dítě, i když není špinavé, je samozřejmě nesmysl, ale pokud se vám den po vykoupání vyválí ve zdechlé rybě, no tak vůbec o ničem nepřemýšlejte a šup s ním do vany znovu, bez výčitek a bez strachu, že mu ublížíte.

A teď k té úpravě

Většina kokřích štěňat podstoupí minimálně jednu úpravu ještě u chovatele, než odejdou do nového domova. Osobně si neumím představit, že bych své odchovánky poslala do světa se zarostlými tlapičkami, pusinkami a prdelkami, ale každý to máme jinak. Opět zde spatřuji velký etologický význam, když se štěndo v útlém věku setká se stolem, nůžkami a strojkem (ano, už těmhle prckům holím véčko a ouška zevnitř, právě aby si zvykli), později jsou mnohem klidnější a zvládají úpravu výrazně lépe než štěnda, která neměla možnost tuto zkušenost získat. Nejhorší práce bývá se psy, které jak chovatel tak nový majitel nechal třeba klidně rok bez jediného zásahu do srsti (mnohdy ani neviděli hřeben), pro takové psí puberťáky je úprava něčím neznámým a hrozivým, většinou chtějí v panice utíkat nebo tancují po stole jako baletky. Drsnější groomeři takovému psovi jednu fláknou, aby dal pokoj, my empatičtější spíš vysvětlujeme, co má pes dělat, což je sice náročný běh na delší trať, ale bez použití faktoru strachu. Kdy tedy se štěndem na první úpravu? Pokud bylo upraveno u chovatele, tak ke stříhači poprvé ve 4. měsících, pokud ne, tak klidně dříve.¨

A jak je to tedy s tvrzením, že se kokří srst nesmí do roka upravovat? Další nesmysl. Pravděpodobně někdo překroutil fakt, že kokří štěněčí srst, která často tvoří nevzhlednou vatu i na hřbetě, bokách, hlavě a předních stranách hrudních končetin (a vlastně všude na těle), jde trimovat až tehdy, když k tomu dozraje, což je u každého psa jindy - někdy již v půl roce, jindy až v roce a půl, a toto nelze uspěchat. To ale neznamená, že nemůžeme štěně upravovat, jen zkrátka štěněčí úprava vypadá trochu jinak než ta dospělácká, což každý zkušený stříhač ví. Bohužel jsem se několikrát za život setkala s nedočkavostí majitelů, která měla za následek zničení srsti štěnda. Majitelé začali se štěnětem chodit ke kvalitnímu kokřímu stříhači, který dělal svoji práci dobře, a nezasahoval tedy do štěněčí srsti na hřbetě, protože nebyla zralá. Jenže majitelé nabyli dojmu, že stříhač je neschopný, protože pes vypadá stále jako medvěd, a tak ho vzali do nejbližšího salónu, kde ho strojkem vzali na lachtana a bylo vymalováno. Lidi, buďte trpělivý, výsledek pak bude stát za to.