Proč dopřát kokříkovi kvalitní úpravu srsti?

Kokřík je dle mého názoru nejkrásnější psí plemeno. Dlouhé uši, upřímné jiskrné oči, sladký výraz, a krásná hedvábná srst. Takovéto kokříky vídáme na výstavách. Jednou, a je to pěkných pár let zpátky, mi moje dobrá kamarádka udiveně řekla: "Baru, ta tvoje Cherrynka je tak krásná, takovéhle kokříky vůbec neznám!" Jasně, ani je znát nemohla, na sídlišti, kde tenkrát bydlela, bylo kokříků mnoho, všichni ale oholeni strojkem, a tak jí moje Cherrynka, byť nikdy neoplývala žádnou super kvalitou srsti, připadala jako královna krásy. 

Na fotce můžete vidět archivní fotku Cherrynky z té doby, tenkrát jsem s úpravou začínala. 

Pravdou je, že holení srsti je v naší zemi velice rozšířené. Proč? Pro stříhače je mnohem snazší vzít mašinu a sjet kokra na 5 mm celého, nebo nechat trochu delší prapory a uši, což působí jako pěst na oko, protože si tihle holiči nedají ani práci s vypracováním přechodů mezi oholenou a dlouhou srstí. Proč by se taky trápili se zdlouhavým ručním trimováním, když jsou lidé ochotni zaplatit stejnou cenu i za nenáročné holení strojkem, které zvládne každý trouba, a ještě si v čase úpravy, kterou mají od vás zaplacenou, stihnou v klidu vypít kafíčko a pokecat s kámoškou. A dokud se najdou lidé, kteří jsou ochotni za takovouto "super práci" platit, holení kokrů bude vzkvétat. To, že takto ale pracuje většina salonů neznamená, že je to správně. 

Jaký je rozdíl mezi oholenou a vytrimovanou srstí? Co kokr, to jiný typ srsti. Někteří mají hladká záda, jiným rychle dorůstá vatovitá podsada, někteří jsou rovní, jiní vlnití. Většina z nich má ale společné to, že se stará srst sama příliš neuvolňuje a z kožichu je nutné ji dostat vytrimováním nebo vyčesáním. Tak se odstraní podsada a staré chlupy, které už v kožichu nemají co dělat, aniž by se poškodila srst, kterou chceme na psovi ponechat. Kožich tak prořídne, kůže lépe dýchá a je chráněna přiměřeným množstvím mladých chlupů. Když ale použijeme strojek nebo nůžky, všechny chlupy, včetně těch starých, zůstávají v kožichu, jen se seříznou na stejnou délku. Přirovnala bych to k anglickému trávníku. Srst je sice krátká, ale zůstává stejně hustá jako před úpravou, a navíc poškodíme i mladé chlupy, o jejichž kvalitu bychom měli pečovat, a ne je ničit seříznutím. Zatímco vytrimovaný kokří kožich vydrží delší dobu v upravené podobě a až časem se u některých objeví další vatovitá podsada k vytrimování, seříznuté chlupy strojkem rostou jako smyslů zbavené, a tím, jak je kožich nepřirozeně hustý a všechny chlupy jsou stejně dlouhé, odrůstání tohoto střihu není o nic vzhlednější nežli čerstvý střih. A není to je o vizuálním dojmu. Hustý, mechu podobný oholený kožich mnohem hůře prosychá než kožich protrimovaný, a zde již narážíme i na zdravotní riziko, kterou sebou nese vlhkost. Kvasinky a jiné patogenní organismy si v hustém špatně schnoucím kožichu přímo lebedí, kůže ale pláče. O náročnosti napravení takto zničené srsti si povíme zase někdy příště. 

Mnoho lidí argumentuje tím, že je s kokří srstí moc práce. Ano, s každým dlouhosrstým plemenem je práce, s tím je třeba počítat již při pořízení štěněte. Přesto ale existují jiné způsoby, jak péči o srst zvládnout a nenechat ji zničit holením. I standardní úpravu lze provést ve zkráceném střihu, kdy se praporce zkrátí a prostříhají tak, aby česání nebylo pro majitele tak náročné. Nebo je možné domluvit se se svým stříhačem na častějších návštěvách, při měsíčním intervalu úpravy zvládne šikovný stříhač udržet kožich kokra v dobré kondici, i když majitel česání mezi úpravami moc nedá. Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Jednoho pracanta ve zkráceném standardu můžete vidět na fotkách.

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nikdy na žádného kokra nepoužila strojek. Vždy je to ale až úplně poslední možnost, ke které se uchýlím až ve chvíli, kdy je to jediné řešení, cesta nejmenšího zla. U starších nebo nemocných pejsků, kteří špatně snášejí česání i trimování, je potřeba brát ohled na jejich zdraví a welfare. Totéž platí u pejsků, kteří trpí závažnými psychickými problémy a manipulace, česání a trimování dále zhoršuje jejich psychický stav. I u pejsků, jejichž srst je natolik zanedbaná a zplstnatělá, že by rozčesání i samotné ponechání v této srsti hraničilo s týráním, je strojek nejmenším zlem. V jakém stavu bývá kůže pod touto plstí si málokdo dovede představit. Vzít ale strojek na fyzicky a psychicky zdravého psa, jehož srst se dá v pohodě upravit klasickým způsobem, je ale barbarství, a vůbec nezáleží na tom, jestli je pes s PP nebo bez, každý si zaslouží správnou péči o srst.